Tak dneska jsem si odbyl svoji trenérskou premiéru v roli trenéra přípravky. Měli jsme domluvený turnaj v Žitavě, s kterou spolupracuje Slovan, s kterým zase úzce spolupracujeme my, tímto je zdravím a děkuji za zasponzorování
Byli dvě čtyřčlenné skupiny, my jsme byli hned v té první "žitavské", ta sestavila dva týmy, nejprve svoje áčko a potom kluky o dva roky mladší než měl zbytek turnaje, nevím proč, asi kvůli sbírání zkušeností :ja_neviem: (já však už tehdy tušil nějaké ty
). Hned první zahajovácí zápas turnaje jsme hráli s domácím A-týmem, na který se přišlo podívat poměrně dost fanoušků
Hrálo se na polovinu velkého hřiště, menší brány, 7 hráčů+brankář, střídalo se hokejově a každý tým měl k dispozici jeden timeout. Málem bych zapomněl, 2x15 minut čistého času. No hned první utkání tedy s domácím "A" týmem. Vlétli na nás solidně, snad do 3 minut měli už asi 5 střel a o chvíli později šli do vedení. Hned jsem si vzal timeout a trochu klukům vysvělil, ať zapomenou na všechno to okolo a hrajou to, co jsme půl roku pilovali. Zafungovalo to. Postupem času jsme získali převahu a především rychlé kombinace ve středu pole, kde jsme při našich útocích nestrávili snad nikdy více jak 10 sekund a nenasbírali víc jak 3, 4 doteky s míčem (vidíte vy Barceloňáci, tohle je fotbal
), začali dělat soupeři velké problémy. Góly na sebe nenechali dlouho čekat, schovali jsme si je na závěrečnou pětiminutovku, a to hned 4
O přestávce jsem naordinoval menší změnu, změnil jsem rozestavení na ještě ofenzivnější 3-3-4 a řekl, že nechci bránit, když dáme ještě jeden gól, tak je vymalováno. A skutečně, asi minutu po pauze jsme dali na 5:1. Domácí fanoušci se nestačili divit
V poslední minutě se pak ještě oba týmy prosadily po jedné brance a tak jsme náš první zápas zvládli excelentně, 6:2. A to mi jeden z lidí říkal, že jsme si právě potahali papírově nejsilnější tým turnaje. Druhý zápas turnaje hrála přípravka Rapidu Liberec a porazili o dva roky mladší soupeře 3-1, ale žádné haló to teda nebylo, dlouho prohrávali 1-0 a vyhrál jim to vlastně jen jeden hráč, který ty 3 góly dal skoro sám. Ve druhém zápase jsme hráli právě proti Žitavě "B" a hle, za Žitavu "B" najednou nastoupilo pár hráčů z jejich "A" týmu. Nejsem Jábulím, takže jsem na :pravidla: neupozorňoval, však jsme je smetli i tak, po 5 minutách 3:0 a jen díky tyčím a neskutečné klice jejich týmu, jsme přidali už jen jeden gól a vyhráli tak 4-0. Poté Rapid-Žitava "A" 2-2, rapidská "desítka" opět dva góly
V posledním zápase jsem naordinoval rychlá střídání, protože jsem se obával, že proti Rapidu nebudeme stíhat, ale chyba lávky
Dlouho jsme s nimi hráli vyrovnanou partii a dlouho taky nepadal žádný gól. Až pět minut před koncem nám
pískl nějakou zvláštní penaltu. No, co se dalo dělat, vedli jsme 1-0 a v závěru jsme pak přidali druhý gól. Výhra 2-0 nad někým, kdo má být o třídu výše, to potěší. No Žitava "A" si nečekaně pohlídala postup a rozstřílela svoje béčko 12-0, to bylo teda hrdinské
V semis jsme hráli proti největším betonářům turnaje, skóre po 3 zápasech útočného turnaje 4:6 a ještě k tomu postup, no pane
Smích mě ale rychle přešel. První poločas jsme zahodili velké šance a já tušil, že bude zle. Ve druhém poločase jsme najednou ztráceli půdu pod nohama a soupeřův beton jsme těžko prolamovali (Ok, culés, teď by se mi hodila ta vaše házená
). Zkoušeli jsme kombinace a la trojuhelník (nevím, jestli to znáte), ale soupeř stejně toho třetího zdvojil a my jsme nedokázali dostat balon na oslabené soupeřovo území. Na konci pak ještě dokonce soupeřův hráč utekl a běžel sám na brankáře a dal to do něj
Snad v poslední vteřině dokonce soupeř nastřelil tyčku. Ale byl konec a šlo se do penalt
Moje filozofie je poslat na penaltu hráče, kteří se mi sami přihlásí, jenže hlásili se dva, ostatní se chtěli asi zříct zodpovědnosti. No zkusil jsem vybrat 3 daší hráče, ale měl jsem u nich obavy. A ty se vyplnily. Dvě série bezchybné. 2 góly na obou stranách. Ve třetí sérii ale dáváme tyč. Náš brankář ale chytá. Jenže hned další penalta míří tentokrát do další tyče. Náš brankář ale znova chytá (tady mě trochu uposlechl víc a byl snad dva metry před brankovou čárou, ale
pustil). Jenže ani pátou sérii nepřetavíme v gól, když snad náš nejlepší hráč turnaje překopává branku. A soupeř bohužel neomylně posílá balon do brány, finále je v nedohlednu. Co si mi ale moc líbilo, byl potlesk od domácích fanoušků, všichni povstali a tleskali nám vestoje. Nějakých 400-500 lidí tam mohlo být
Kluci byli samozřejmě smutní, ale říkal jsem jim, že není třeba věšet hlavy, naopak je třeba se zvednout a bojovat dál, čekal nás ještě zápas o 3.místo. Navíc pokaždé, když vám takhle tleskají fanoušci soupeře, víte, že svoji práci jste odvedl dobře. Druhé semifinále jsem neviděl, ale prý to byl strhující zápas, ve kterém Žitava nakonec vyhrála 4-3 a postoupila do finále
O 3. místo jsme hráli s přípravkou Lipska. Ano, toho Lipska, které koupil Red Bull
Měli tam snad 30 hráčů ze všech možných koutů světa a tenhle turnaj jim asi sloužil pro to, které si nechají a které ne. Začátek byl krušný, tenhle soupeř byl fakt dost silný a asi jediná věc, která jim zabránila ve vítězství tohohle turnaje, byla nesehranost, protože ten tým fakt točili neskutečně. První akce soupeře a gól, druhá akce soupeře a gól, mávám timeout, rozhodčí ale nevidí a soupeř nám zasazuje třetí úder. Střídám brankáře a snažím se vysvětlit hráčům, abychom zbytečně nekombinovali u své brány, ten presink soupeře byl brutální a začínal hned u naší brány. Ha, povedlo se, jako mávnutím proutku získáváme převahu, jakmile totiž překonáme první napadající val soupeře, už se dá hrát. A rychle snižujeme na 1-3. Pak dokonce z penalty na 2-3. Soupeř si bere timeout
A zase u naší brány zmatkujeme a soupeř nastřeluje tyč. Ve druhé půlce soupeř hodně protočí sestavu a začíná to být kvalitativně znát: "Tohle je ten moment, kdy to zvrátíme," říkám si. A téměř jsem měl pravdu, až na to, že nemůžeme proměnit ani jednu z nabízených šancí. Do našich útoků už se pomalu vkládá křeč, a tak nekompromisně dvě minuty před koncem odvolávám brankáře a posílám do hry hráče navíc. Ozval se bouřlivý potlesk a fandové nás hnají za vyrovnáním. (Víc než nepopularita RB Leipzig si myslím, že jsme udělali dojem svou hrou
). Na soupeře to má především psychologický efekt, zastrašili jsme je a oni už jen stojí před bránou a odkopávají. Následuje série rohů a jeden z nich byl zahrán nádherně až na zadní tyč, kde právě náš hráč navíc trefuje břevno. Míč se bohužel odrazil tak kravsky, že domácí tři hráči jdou do protiútoku. Trenér soupeře na ně řval, ať nezastavují a tahají to až do brány. Bohužel tak protiútok 3na2 dotáhli až do zakončení, kde jejich útočník dostal míč do brány i s naším obráncem. 4-2, konec. Opět následuje bouřlivý potlesk tribun. Následuje finále. Náš přemožitel ale absolutně nemá šanci proti Žitavě, která je rozmete 5-2. Gratuluji vítězům, však jsme je porazili 6-2
Máme nejlepšího brankáře, záložníka a MVP turnaje. Při vyhlášení 4. místa opět velký potlesk. Nasedáme do busu a jedeme zpátky. Hned po příjezdu volám našemu "šéfovi" a říkám, že chci jednoho hráče Rapidu, jméno nevím, diktuji jen číslo a post. Tak snad se to zařídí, to by bylo 2-0 nad Rapidem a jen by se potvrdilo, že oni už dávno nejsou větší organizace než my. Mám ze sebe skutečně dobrý pocit, jen kluci byli trochu dole z toho, že vlastně nic nevyhráli, máme jen diplom. Ale co, jestli takhle budeme pokračovat dál, budu z nás a ze své nové "práce" mít skutečně dobrý pocit
PS: Na počeštování německých měst vám kašlu