V prvním kole čekal na Letce osmý Boston Bruins. Papírově jsme samozřejmě byli velkými favority, ale opravdu jasné to tak nebylo. Boston dost těžil ze zkušeností J. Iginly i T. Selänneho a také z toho, že mě se opravdu nemálo rozpadly obranné řady. Kvůli zranění totiž do celé série nemohli zasáhnout B. Coburn ani N. Grossmann. A navíc v některých utkáních jsem nemohl počítat ani s M. Streitem, L. Schennem či E. Gustafssonem. Což znamenalo to, že si v play-off svůj debut odbyli hráči jako
Oliver Lauridsen,
Brandon Manning či
Robert Hägg Nakonec ale Philly především díky vynikajícímu
Jakubu Voráčkovi dokázala Medvědy zdolat v šesti zápasech.
Semifinále konference přineslo velkou sérii pro všechny hokejové fandy. Narazili totiž na sebe dva nejnenáviděnější týmy v snad celé lize. PHI verus PIT. My už hráli téměř s plnou sestavou (chyběli už "jen" Coburn a Grossmann) a hned to bylo znát. A nakonec víc, než kdo by čekal. Penguins totiž nedokázali ani jednou jedinkrát v celé sérii porazit svého rivala, tudíž vypadli hned po čtyřech zápasech ve druhém kole play-off! Vynikající sérii odehrálo duo Giroux-Voráček.
Ve finále konference jsem se střetl vcelku oblíbeným týmem - Ottawou Senators, kterou jsem pravidelně porážel a jejich styl hry mi naprosto vyhovuje. A myslím, že jsem to také dokázal během pěti zápasů, které mi stačili na postup do poslední bitvy o Stanley Cup.
A že se v ní střetnu s Calgary Flames, to bych opravdu nečekal. Ale NHLko je v tomto vskutku zajímavé. V první sezóně proti Oilers, ve druhé proti Flames. Že by ve třetí to byli Predators nebo Jets, pokud se tam opět dostanu?
Bohužel ve finálových soubojích jsem nemohl počítat se
Scottem Laughtonem, pro něhož skončila sezóna po třetím zápase s Ottawou, což me dost mrzelo. Naopak se ale konečně vrátil
Braydon Coburn a s ním také
Nicklas Grossmann.
Jen tak pro zajímavost. Tyto Calgary, kterým jsem čelil, by opravdu skoro nikdo nepoznal. No, posuďte sami. Joni Pitkänen, Derek Roy, Josh Harding, Corban Knight, Wojtek Wolski, Joel Ward, Clayton Stoner... Ale ani těchto jmen se opravdu nezalekl a tvrdě si šel po druhý
v řadě.
Ale hned v prvním zápase jsem se pořádně spotil. Nakonec ale díky bravurnímu výkonu Maseho jsme nakonec zvítězili 2:0. Výhru jsem si připsal i ve druhém domácím utkání. V tom třetím ale už byli úspěšnější Flames, když prostřelili Masona hned pětkrát. To bylo ale vše, na co se v této sérii zmohli. Čtvrtý duel byl jasně v naší režii a ten pátý, byť jsme sice byli nečekaně horším týmem, mi vyhrál Steve Mason s Braydenem Schennem, který zaznamenal čistý hattrick. Utkání nakonec skončilo 3:0. A dalšké velké oslavy ve Philadelphii tak mohly započít! Pro Conny Smythe Trophy si zaslouženě při vyhlašování dojel útočník
Jakub Voráček, který ve dvaceti zápasech vstřelil deset branek a na dalších sedmnáct přihrál.