Když se loni rozebíraly důvody, proč jsme nezvládli finále konference se Sharks, tak jedním z hlavních důvodů bylo to, že nám už chyběly síly. Síly, které jsem museli vynaložit v předchozích sériích s Hawks a Stars, které jsme vyhnali do sedmi zápasů, byť jsme měli šanci ty série uzavřít dříve. A byla to pravda. Proto jsem rád, že jsme ukázali dostatek mentální vyspělosti a sérii s Wild uzavřeli v 5 zápasech a nechali si vzít pouze první mečbol. Síly si pošetřili všechny zatím postupivší týmy, takže bylo kriticky důležité se s touhle sérií dál nezdržovat.
Ale popořadě...
Těchhle 5 zápasů nebylo úplně to, co si dokážu představit pod pojmem
play-off hockey. Přirovnal bych to spíše k šachové partii, kde hráč s černými figurkami (Yeo) naprosto přechytračil hráče s bílými figurkami (Boudreau). Hráči Wild jen velmi těžko hledali možnosti, jak efektivně rozbít naši precizní
man-on-man defenzivní taktiku, založenou na poctivém supportu
puck carriera, kdy ten ikdyž se dostane pod tlak forčekujícího protihráče, vždy má možnost nahrát spoluhráči, který se drží v jeho blízkosti a který je nepokrytý a má dost prostoru na založení útoku nebo odehrání puku do bezpečí. Vzhledem k tomu, že Wild hráli hodně vysunutý forčekink, stávalo se celkem běžně, že obránci byli hodně zatažení a naše první přihrávka nenašla adresáta a na můj vkus jsme měli až příliš mnoho
icingů, ale je dobře, že jsme se tím nenechali znervóznit a nebyli zahnáni k nějakým
desperate moves, z kterých by pramenily zbytečné
giveaways. Naopak jsme si drželi koncentraci po celých 5 zápasů. To byla pro mě velká známka dospělosti tohodle týmu. Musím vypíchnout Pietrangela, protože to co on v téhle série předváděl, to je vážně wow. Neskutečný přehled a přijde mi, že ani nezná slovo tlak. Prokázal, že je správným lídrem obrany a správným kapitánem.
Wild na naši obranu neznali recept a jejich útočná aktivita se často smrskla na to prostě všechno rvát do brány. To bylo patrné hlavně v prvních 3 zápasech série. Pro nás to bylo supr, protože to byly pak velmi
predicteble shots, které si v klidu pochytal famózní Allen. Počet střel pak vždy vzrostl úměrně k tomu, když se jeden tým dostal do situace kdy prohrával a potřeboval vyrovnat.
Possession numbers tak v téhle série nejsou určitě relevantní výpověď o tom, kdo byl lepší tým a kdo horší a ukazují určitou pomíjivost, která je v nich skrytá.
Troufám si tak tvrdit, že tuhle sérii nám vyhrál Yeo, protože tu rekonstrukci, kterou s náma provedl po převzetí taktovky, udělal fakt perfektně a Blues vstoupili do play-off jako takticky velmi vyspělý tým ve skvělé formě i mentální kondici. Druhý důvod je pak to zmrtvýchvstání Allena, který po té tragédii v lednu ukázal, že je legitimní jednička týmu NHL. Tady jde velký palec nahoru Brodeurovi, protože si myslím, že to je hodně jeho zásluha. To on udělal z Allena takového brankáře jakého jsme viděli proti Wild.
Nejlepší hráči série: Allen, Pietrangelo
Nejlepší zápas: Game 3
A teď pojďme sejmout Predators.