Óda na Parayka
Nebo tak nějak. Nazvěte si tenhle příspěvek, jak chcete, každopádně předestírám, že odpůrci
advanced stats, pro které je corsi sprosté slovo, ať na tomto řádku přestanou číst, vypnou HF i své počítače a jdou koukat na AZ-kvíz.
K věci... Je mi jasné, že do tříčlenné nominace na Calder Trophy se Colton Parayko nemá šanci dostat. Možná kdyby byla letošní sezóna taková, jaká byla, když Caldera vyhrál Barret Jackman, měl by šanci, ale ne, v letošní konkurenci nováčků tam nebude. Tak jako tak ale chci na pár číslech prokázat jeho vliv a příspěvek k letošním výkonům Blues a taky proč je tenhle
rookie z univerzity na Aljašce sakra dobrej obránce. A taky proč by měl být právě on
cornerstone D-man pro St. Louis vedle Pietrangela.
Upozorňuju, že pokud se některý odpůrce
advanced stats dočetl až sem, toto je poslední varování. Přestaň číst!
First of all. Obecný náhled na to, co je viditelné a čím Parayko zaujal oči každého, kdo na něj koukal, je jeho
booming shot, kterou bombil hned po svém nástupu do NHL všechny gólmany a kterou roz*ebal nejedno plexisklo. Byla naprostej boom pro všechny boomingshot-milující diváky. Minimálně pro fanoušky St. Louis, kteří něco takového neviděli od chvíle, kdy kluziště arény Blues opustil Al MacInnis, byla tohle notná dávka nostalgie. 9 gólů a 24 asistencí je pro nováčka na pozici obránce v dnešní NHL krásný počin, druhý nejlepší mezi
rookie obránci za zjevením Ghostisbeherem. 12 střelami, které na brankáře vypálil během jednoho zápasu, vyrovnal nováčkovský rekord Ovečkina z před deseti let a svědčí o jeho velké zálibě v obtěžování brankářů projektily z různých pozic. Ano, střela je to, co definuje Parayka nejvíce.
Ok, who cares, to vidíme všichni.
Teď chci ale trochu přiblížit jeho hru analyticky, ukázat to, co není hned patrné na první pohled. A především to porovnat s ostatním beky Blues. Zaměřit se chci nejvíce na jeho vliv na góly, takže čtenáře nebudu úplně obtěžovat corsi ani fenwickem. Zároveň článek doplním lehkými vysvětlujícími vložkami, aby i pro neanalytiky bylo pochopení těchto mnoho řádků srozumitelnější.
Jak je pro analytiky typické, nejvíce mě zajímají čísla, které hráč produkuje při hře 5-on-5. Nejvíce totiž ukazují hráčovy schopnosti a jeho vliv na hru. Čísla vznikající při nerovnoměrném počtu hráčů na ledě zkreslujou analytická data a tak se jimi pro tuto chvíli nebudeme zabývat.
Prvně se hodí říct, že Parayko byl v této sezóně 4. nejvytěžovanějším obráncem Blues při hře 5 proti 5. %ofTeam TOI má na čísle 33.56, velmi podobně jako Shattenkirk s 34.19 (3. nejvytěžovanější bek). Tady si tedy řekněme, že oba hráče Hitchcock využíval za dané situace na ledě zhruba stejně, s tím, že oběma dopřával i velmi podobný poměr mezi vhazováními v daných pásmech, oba začínali o něco více v
offensive zone, méně častěji v
neutral zone a nejméně už pak v
deffensive zone. Parayko a Shattenkirk jsou pro nás tedy vhodnou dvojicí pro komparaci i v kontextu toho, že ani jeden nedostával nejtěžší minuty proti nejlepším lajnám soupeře, ty za ně odehráli Pietrangelo s Bouwmeesterem.
Abych z toho úplně nevyloučil ostatní, tak právě nejvytěžovanější dvojice Pietrangelo s Bouwmeesterem se dostali v %ofTeam TOI na čísla převyšující 40 u prvního a blížícího se k číslu 40 v případě druhého jmenovaného. Počet faceoffs v OZ, NZ a DZ je u těchto dvou opačný oproti ústřední dvojici mého příspěvku, tzn. nejčastěji startovali v DZ, méně často v NZ a nejméně v OZ. Čísla ostatních obránců Blues jsou na vyvážené rovině, co se týče startů v jednotlivých pásmech, s tím že logicky mají méně % TOI a s tím související menší % startování v pásmech.
Vyřkl jsem, co bylo nutné říct v úvodu. A teď pojďme srovnávat. Nejdříve pár srozumitelných čísel. Parayko byl na ledě při 59 gólech, které vstřelili Blues a u 32, které Blues obdrželi. Pietrangelova statistika je 51 ku 37, Bouwmeester má 43 ku 39, Gunnarsson 40 ku 33, Shattenkirk 38 ku 43 a Edmundson 26 ku 30. Z důvodu relevantnosti zmiňuju jen beky, kteří mají odehráno alespoň 60 zápasů.
Toto jsou čistá čísla, které ale musíme vážit s více čísly dohromady, abychom je lépe pochopili a s nimi i vliv hráče. Nasnadě je podívat se na statistiku %ofTeam GF. Tedy procento gólů, které tým vstřelí, když je daný hráč na ledě. Parayko má toto číslo na 43.70, což ho řadí v lize na 16. místo mezi beky, kteří odehráli alespoň 60 zápasů. Pro srovnání nejlepší v této statistice je trojice Byfuglien, Karlsson a Subban, kteří se jako jediní pohybují nad 50, jsou tedy u více než každého druhého gólu svého týmu.
V porovnání mezi beky Blues je Parayko nejlepší. Za ním následuje Pietrangelo s 40.48 (v lize 27.), Bouwmeester s 37.39, Gunnarsson s 35.40 a až na pátém místě Shattenkirk s 32.20, což ho řadí až na 100. pozici napříč ligou (hodí se si říct, že celkem má liga letos 150 beků s 60+ zápasy). Tady je patrný první výrazný analytický rozdíl mezi dvěma komparovanými hráči. Upozorním taky na to, že shots, corsi a fenwick mají oba procentuálně velmi blízko sebe, s maximálním odchylkou těsně přes 2 %, což ještě více kontrastuje s více než 11% rozdílem u gólů. Z podobného počtu střel pro i proti je Parayko na ledě u více než 20 vstřelených gólů oproti Shattenkirkovi a naopak je u o 10 méně branek obdržených.
Kdo se v tom chce více prošťourat, tabulka k číslům o kterých jsem psal do teď, je zde…
Navážu teď statistikou PDO, kterou já osobně mám velmi rád. Dává nám dohromady součet procentuální úspěšnosti zákroků brankáře + procentuální úspěšnost střelby v situaci, kdy je hráč na ledě. Ideálním vyváženým číslem je pro nás 100.00. Tzn., že pokud z každých 10 střel na bránu můj brankář dostane 1 gól a jeho úspěšnost činí 90.0 % a na opačně straně kluziště z každých 10 střel, které můj tým vystřelí, když jsem na ledě, dá můj tým 1 gól a úspěšnost střelby je 10.00 %, součet čísel mi dá 100. Každou obdrženou branku tak týmu vynahradím jednou vstřelenou. Vyvážená 0. Logicky tedy každé číslo, které přesahuje 100, se dá považovat za plusové hodnocení a říká, že týmu přispívám více vstřelenými góly, než kolik jich můj tým obdrží. Čísla pod 100 pak říkají opak. Parayko má v této statistice číslo 103.00. V lize ho to řadí na 5. pozici (společně s Gostisbeherem). Lepší jsou jen B. Campbell, McDonagh, Maatta a Girardi (opět beru v potaz pouze beky s 60+ zápasy). Co se týká beků Blues, druhý je Pietrangelo s číslem 101.5, třetí Gunnarsson s 101.2, čtvrtý Bouwmeester s 100.2. Ti se pohybují nad ideální stovkou. Pod ní už jsou Bortuzzo (těsně s 99.9) a Edmundson (98.
. Shattenkirk je až sedmý s 98.2. To není příliš dobré číslo.
Když si vše výše zmíněné přepočtu na GF60, tedy počet gólů, při nichž je hráč na ledě na 60 minut hry, jsou data taková, že Parayko se přičiní k téměř třem s číslem 2.88, kdežto Shattenkirk pomůže jen téměř k 2 s číslem 1.99.
Říká nám vše toto, že je Parayko nejlepší bek Blues? Ne. Říká nám to, že je Parayko lepší bek, než Shattenkirk? Bylo dřív vejce nebo slepice? Chci především říct, že touto analýzou nechchi shodit schopnosti Shattenkirka ani nikoho jiného, nabízím jen určitý úhel pohledu na vliv Parayka na vstřelené góly Blues. Poměřit jeho schopnosti z jiné perspektivy a ukázat, že v něm roste Blues podle mě nový stěžejní článek defenzivy Blues. Když na chvíli zase odhlédnu od analytických dat, tak i jednoduchým pohledem na věc Parayko působí až neobvykle vyspěle. Je to nejen jeho střela, ale taky herní přehled, schopnost první přihrávky a jeho kvalit v
transition. Být obráncem Blues není úplně jednoduché, protože Blues jsou v mých očích ukázkou moderních trendů v hokeji, kdy hra je založená na hře beků a velký důraz je kladen na jejich schopnosti vést puk, dobře bruslit a být nositeli útočných akcí. Tak aby úloha útočníků byla převzít puk co nejpozději, ideálně až v útočném pásmu ve chvíli, kdy už jsem na svojí taktické pozici a tím znesnadňuju defenzivní rozestavení soupeře, který není schopný reagovat na rychlý pohyb celé útočné vazby, nečekaných kombinací využívajících celou pětici Blues, která je na ledě. Blues nikdy nenahazujou puky a do útočného pásma vjíždějí vždy s pukem na hokejce. Tím nejen že dost omezujeme
icingy, ale ta kvalita
transition minimalizuje taky ofsajdy a zlepšuje rychlé usazení se v
offenzive zone. Soupeř navíc musí složitě reagovat na pohyb beků, kteří zajedou klidně až za bránu soupeře a místo na čáře místo nich po čas nějakých 10 i více sekund po najetí do pásma drží křídelníci, než se celá pětice rozpohybuje tak, aby každý měl svou pozici. Parayko do tohoto modelu zapadl velmi rychle a i při tomto porovnání na mě působí lépe, než Shattenkirk, který častěji ztrácí puky a dělá hlouposti při rozehrávce mnohem více, než by bylo vhodné.
Bude tahle taktická vyspělost stačit konečně i v play-off? Nevím. Doufám. Třeba dá Shattenkirk rozhodující gól v nastavení 7. zápasu finále Stanley Cupu a ahoj, čau. Nebo ne. Uvidíme.
Děkuji všem, kteří dočetli až sem. Snad vás čtení nenudilo.
stats powered by puckalytics.com
wtf
