od
Lord TT » úte 25. lis 2014 19:18
Jak jsem chtěla mít sexy klín......
Otevřu dveře do čekárny a můj pohled spočine na prázdné židli. Dobelhám se k ní, ale pak si to rozmyslím. Raději budu stát. Z představy, že si sednu na
něco tvrdého, a to doslova, se mi postaví všechny chlupy na těle. Cože?
Řekla jsem chlupy?
"Pojďte se posadit," poklepává rukou na prázdnou židli nějaká paní, která
nemůže odtrhnout pohled od mé namodralé nateklé nohy.
"Děkuji moc, ale já prostě nemůžu," pousměju se a opravdu má noha je to
poslední, co mě trápí.
Druhá, zdravá noha začíná bolet taky od toho, jak drží celou mojí váhu, a já
začínám kňučet. Horko k tomu taky moc nepřidává. Potím se. A kňučím.
"Pustím vás přede mě, slečno." Ozývá se pán, co je na řadě. Musí být na mě
žalostný pohled.
Poděkuji a odskáču imaginárního panáka rovnou do ordinace. S každým skokem přichází tiché zaúpění.
Doktor si nasadí brýle, zeptá se mě na jméno a rodné číslo. Zběsile něco
ťuká do počítače. Pak se otočí na své židli a sepne ruce. Jeho zrak spočine
na mé noze.
"Tak povídejte. Co se vám stalo?"
A mně se v tu ránu před očima promítne celý včerejší večer.
Hladká pokožka až dva měsíce, hlásala tenkrát reklama na voskové pásky ve
všech časopisech a televizi. Hmmm, léto se blížilo a moc se mi zamlouvalo,
že své nenáviděné kamarádky žiletky na nějaký čas odložím. Připravená jsem
byla na sto procent. Protože pásky byly vhodné na delší chloupky, tak jsem
se na nějakou dobu vzdala šatiček a kraťásků. Zarostlá jsem byla jak opička.
Ale co. Celé léto se pak nebudu trápit holením. Natěšená s několika
krabičkami v ruce jsem byla připravená na večer, kdy svou srst jednou
provždy, tedy na pár měsíců, strhnu ze svého těla.
A večer přišel. Ovšem nečekala jsem, že to bude jeden z mých nejdelších
večerů v životě.
Byl to ten typ vosků, co se používá za studena. Totiž, třete proužky v
dlaních, dokud se nezahřejí, oddělíte od sebe a pak si je přiložíte a rychle
strhnete. Jak jednoduché, ne? Hmm, to hravě zvládne i malé dítě. Vytáhla
jsem první papírek, třela dlaněmi, dokud nebyl horký, nalepila a trhla.
Paráda. Po chvilce byla má lýtka bez chlupů, hladká a krásná. A tak jsem
přešla k severnější části svého těla. Když mám teď hladké nohy, proč ne i
klín?
Boj proti chlupům začal a já se cítila jako profík. Dlaně mě už bolely od
zdlouhavého zahřívání papírků, tak mi bleskl hlavou geniální nápad, že
papírky nahřeji fénem. Jo, chytrá holka já jsem.
Dobrá, svlékla jsem si kalhotky a jednu nožku položila na okraj záchodové
mísy, abych měla dostatečný prostor na nalepení. Pořádně vosk nahřála,
odlepila proužek a přitiskla ho podél třísel tak šikovně, že víc jak půlka
mi přikrývala můj "poklad" a pásek končil u vnitřní části mé hýždě. Zhluboka
jsem se nadechla a trhla.
"Dopr.....e!" Vykřikla jsem a noha mi sklouzla do záchodu. Před očima mi
běhalo tisíce teček a já si v jedné chvíli myslela, že jsem oslepla a ještě
si k tomu zlomila nohu. Po chvilce, když se mi zpět vrátil zrak a přestalo
hučet v hlavě, jsem opatrně vytáhla pochroumanou nohu ze záchodu. V jedné ruce jsem držela onen pásek a druhou rukou jsem se snažila osušit nohu. Bolela jak čert. Ale bolest nohy ve srovnání s tím, co mě ještě čekalo, byla minimální. Postavila jsem se a ouvej. Něco lepkavého jsem cítila mezi nohama.
S hrůzou se podívala na papírek. Žádné chlupy.
"Kde jsou sakra ty chlupy? Problesklo mi hlavou.
A pak nastala panika.
"Panebože!!!"
"Kde je vosk?"
Rukou jsem si zajela mezi půlky a nahmatala lepkavou, ještě pořád teplou
hmotu.
"Já se slepila!!!!" Brečela jsem.
To bude dlouhý večer. Běžela jsem, tedy odšourala se do kuchyně pro láhev
vodky. Při mé cestě za umrtvujícím lékem se všechno slepilo dohromady ještě
víc a já si pomyslela, že už v životě nebudu mít žádný sex. Vrátila jsem se
zpátky na místo činu, lokla si pořádně z láhve a přemýšlela nahlas, co dál.
Popadla jsem krabičku a znovu pročítala návod.
"Nedoporučuje se používat na citlivá místa, jako podpaží, oblast bikin a
horní ret..."
Sakra. Jak to, že jsem to neviděla?! Pozdě.
"Dobře, co rozpouští vosk?" Uvažovala jsem nahlas.
"Teplo."
Napadl mě znovu fén, ale po představě, že mě vezou slepenou a ještě s
popáleninami na pohotovost, jsem svůj první nápad zavrhla. Břicho mi začalo
nervozitou kručet a já se modlila k Bohu, že TEĎ opravdu není ta vhodná
chvíle.
Po chvilce mě napadl další úžasný nápad. Horká voda!
Jasně, horká voda nahřeje vosk a já ho ručníkem setřu.
Napustila jsem si vanu a ponořila se dovnitř. Po chvilce ve vařící vodě jsem
se začala rozpouštět já, ale vosk však byl pořád na svém místě. Ručníkem
jsem se tu neplechu snažila otřít. Vosk jsem však rozmazávala okolo, chlupy
se lepily a neuvěřitelnou bolestí jsem brečela ještě víc. Následoval další
lok vodky. Vedro v koupelně a alkohol vykonal své a z brekotu jsem přešla do
hysterického smíchu. To se může stát opravdu jenom mně!!!
Můj pohled padl na krabičku papírových kapesníků, které jsem si začala
přikládat na inkriminovaná místa. Mozek mi už asi úplně přestal díky bolesti
a alkoholu fungovat, protože si to si to jinak nedokážu vysvětlit.
Samozřejmě, že se kapesníky přilepily na vosk a nešly sundat. Teď už nejen
slepená, zoufalá, ale i opelichaná s asi zlomenou nohou a s nulovou hrdostí,
jsem si dala druhé kolo vany. Znovu se osušila, kapesníky plavaly ve vaně,
vosk však stále držel na svém místě.
"Ok." Zavolat na zákaznickou linku výrobku jsem ve chvilce zavrhla.
"Dobrý den, mám slepenou pipinu i zadek voskem, který jsem nahřívala fénem a nevím, co s tím?"
To byla ta poslední možnost. Pro srandu operátorům můžu být i potom. Proto
jsem vytáhla svůj starý elektrický depilátor, zatnula zuby a jela. Tu
neuvěřitelnou bolest bych nikdy nepřála nikomu.
"Dýchej, dýchej!"
Lok vodky. Vrrrrr. Stop. Křik. Další lok vodky. Vrrrr. Stop. Vyčištění
slepeného depilátoru. Lok vodky. Vrrrr. ...Zvířecí řev, který musel probudit
všechny sousedy...vrrr, lok vodky....Zničený slepený depilátor.
"Ahoj mé milované kamarádky žiletky!!"
Totálně na mol, konečně bez chlupů a fungujícího mozku, s buňkami totálně
umrtvenými, že kdyby mi chtěli amputovat obě nohy zaživa, necítila bych ani
ň, jsem zbytek doholila žiletkami. Odplazila jsem se v bavlněných
bombarďákách, napudrovaná půlkou balení dětského zásypu a s "krasotinkou" o dvě čísla větší, do postele.
Připadala jsem si jak po divoké noci s rojem včel.
"Co se vám stalo?" Opakoval doktor svou otázku, když jsem neodpovídala.
"Ale, uklouzla jsem na schodech...."
Chyběl jsem vám? 
Jak jde život vážení? 
v nasich koncinach takto snezilo snad asi este ked som zacala chodit na gympel...niekedy oklo roku 2000, to si pamatam rozne igluu co sa stavalo, dokonca som sa asi 2x nedostala do skoly, co bola taka kalamita...
a tu krasne slnecno a mrazivo 
keby bolo trosku bielo by nezaskodilo,a le take pocasie mam na zime najradsej a to konkretne slnecno, mrazivo a nejaka vrstvicka snehu .....teraz chyba len sneh, ale to pocasie uzasne ... 
ja vobec neviem kde budem na Silvestra a vyzera to na domacu papuckovu kulturu nad zakonmi 
